Šachový oddíl TJ Velká Polom

Máme za sebou první dvě kola krajské soutěže a zisk prvních 4 bodů. Pro náš šachový oddíl to je, nechci po průběhu obou zápasů říkat obrovský, ale určitě historický úspěch.

První kolo se přitom nevyvíjelo vůbec jednoduše. Z nejrůznějších důvodů jsem měl omluvenky od, pro nás hodně, klíčových hráčů, takže jsme se připravovali na nejhorší možné výsledky. Naštěstí soupeři z Krnova měli obdobné problémy se sestavou, a tak se nakonec schylovalo ke zcela vyrovnanému zápasu, který mohl dopadnou jakkoliv.

V průběhu partií mi nicméně připadalo, že krnovští šachisté hrají mnohem odevzdaněji. Jejich papírově silnější hráči se netlačili do žádných velkých zápletek, a tak se postupně Vašek Štencel, Mirek Trojek, Jarda Folta a Vašek Bureček zasloužili o poctivě vybojované rychlé remízy. Vyrovnaně vypadala i partie u Vaška Pavery, v koncovce ale uplatnil proti mladému soupeři lepšího jezdce proti střelci. Mirek Mrnka nedával o svém výsledku pochyby, ve střední hře přehrál svého soupeře, a pak postupně dotlačil pěšce na dámu. Za to Dan Borkovec svoji výhodu promarnil, nejdříve získal kvalitu, pak ale ztratil figuru a proti dvě střelcům neměl velké šance. U mě na první šachovnici to bylo dlouho vyrovnané, soupeř mě ve francouzské variantě zaskočil hodně opožděným vývinem jezdce na c6, a tak byla partie ze začátku velmi vyrovnaná. Svou iniciativu ale neudržel, zalekl se hrozeb a v záchvatu obrany obětoval střelce za pěšce s myšlenkou protiútoku. Při něm ale získal jen jednoho dalšího pěšce, král mu zůstal bez rošády uprostřed šachovnice a pak už následoval rychlý průlom pěšci pod palbu všech mých figur. Hrálo se velmi rychle, ve 12 hodin jsem ukončil poslední partii, a tak si všichni mohli vychutnat nezvykle brzký nedělní oběd. Potěšující na tom bylo, že výsledek zápasu 5-3 byl zcela zasloužený.


Po dobrém výsledku proti Krnovu jsme se všichni těšili na druhé kolo proti Hrabyni. Ještě když jsme proti nim hráli za Háj ve Slezsku, tak se nám proti nim celkem dařilo, a tak nebylo nutné mít z lehce silnějšího soupeře strach. Navíc jsme se poskládali v celkem silné sestavě, chyběl pouze Pavel Klimša.

Marcel Řezníček po minulých nezdarech proti mě se mě pokoušel zaskočit tahem h4 následovaným tahem h5, což obkoukal loni z extraligy. Pravda, zaskočit mě se mu podařilo, během prvních třech tazích jsem měl asi o 15 minut méně. Pozice přešla do nějakého pseudo-carokannu a příliš moc jsem se v ní necítil. To platilo ale jen do chvíle, kdy Marcel udělal opačnou velkou rošádu, k čemuž se odsoudil v podstatě už v prvních dvou tazích. Držel jsem se zásady, rychlejší vyhrává, a vrhl jsem pěšcový val do útoku. Marcel špatně vyměnil figury, nechal se zatlačit pěšci, nechal si rozbít obranné pěšce před králem a v podstatě vynuceně by přicházel o kvalitu a několik pěšců, to už si ale ukázat nenechal, a tak jsem opět dohrál nezvykle rychle už ve tři čtvrtě na 12. O to horší pak bylo koukat na partie spoluhráčů a nemoci jim nijak pomoci.

Zdeněk Mrákota v pro něj typicky zavřené partii spolehlivě uhrál cennou remízu. Pak ale Vašek Pavera místo aby jednoduše dobral vybojovaného střelce a partii v poklidu dotáhl do vítězného konce, tak vymyslel oslabení obrany svého krále, vyhnul se remíze a zcela nepochopitelně prohrál. Nicméně zatím nebyl důvod k žádným obavám, ostatní partie byly naprosto vyrovnané. Výsledek opět na naši stranu obrátil Jarda Folta, respektive jeho soupeř, jelikož prohrál na čas. Pozice to byla na první podhled vyrovnaná, nicméně Jardův otevřený král se v pozápasové analýze zdál být jako slabina a nebylo lehké pro něj partii udržet. Oba by ale museli hrát velmi přesné tahy. Mirek Trojek pak uhrál remízu proti Karlu Chovancovi a všechny naše partie vypadaly opticky lépe. Ivo Husár do toho v koncovce skočil hop nebo trop, chvíli to vypadalo, že se mu jeho snaha vyplatí, ale nakonec našel Zdeněk Šnyta obranu a musel se smířit jen s opakováním tahů. Stále to ale vypadalo velmi dobře, Vašek Štencel tlačil Jirku Klimšu a o jeho vítězství nebylo pochyb. To se ale zvrtlo. Svoji výhodu zahodil a nepodařilo se mu bohužel ani udržet remízu. V poslední partii se snažil Lumír Hružík udělat něco se zcela zavřenou pozicí. Nevím přesně jakým manévrem, ale podařilo se mu dostat věž do zad jeho pěšců. Ti byli ale dostatečně chráněni celkem jednoduchým popotahováním krále nebo věže. Snažil se najít řešení, které daný problém mohla vyřešit jen hrubka soupeře. Snažil se proto soupeře doslova zblbnout k nějaké chybě, ale nepodařilo se a partie skončila remízou. Bohužel. Zápas tak skončil remízou také a hrabyňáci mohli být za získaný jeden bod šťastní, protože celý zápas jsme tahali za delší konec. Příště snad bude štěstí na naší straně.